Bylo nás pět / Нас было пятеро. Гедвика и Людвик. Книга для чтения на чешском языке

My jsme pravili, ze taky za to nebudeme moct, jelikoz Otakаrek sаm od sebe pravil, ze bude delat medveda, ze bude jako zastrelen? a ze mu jako urezeme tlapy, kterе jako budeme j?st. A Bejval je?te pravil, ze s Otakаrkem nen? zаdnа hra, jin? by byl rаd, kdyby mohl delat zastrelenеho medveda.

A jeden po druhеm jsme pravili: „Fuj, fuj, nehrаm!“ a uz jsme si nehrаli a ?li jsme domu a jа jsem se bаl, aby se Otakаrek nenachladil, ze by to bylo zase na mne. Na ceste nаm Bejval pravil: „Kluci, jа jsem vynalezl ohromnou legraci, takovou desnou legraci, jakou jste je?te nevideli.

My jsme se ho hnedky ptali, jakа by to byla legrace, ale on pravil, ze nаm schvаlne nic nerekne, jelikoz bysme to roztrajdali. My jsme pravili, ze nic neroztrajdаme, ale Bejval nic nechtel r?ci, az jsme mu musili pr?sahat siln?m hlasem.

Tak on pravil: „Dobre,“ a pak pravil, ze pujde k Honzovi Pivcov?mu, co prodаvа karbid, ze je s n?m jedna ruka a ze Honza mu dа karbidu, co bude cht?t.

Ptali jsme se ho, co s t?m karbidem, a on odvetil: „To se uvid?,“ a chytre zamrkal. My jsme takе chytre zamrkali, ale nevedeli jsme proc. Nacez Bejval pravil, abysme pri?li vecer k jejich barаku, a my jsme pravili, ze teda prijdem.

Kdyz byl vecer, tak jsme pri?li k Bejvalovum, a byli jsme ctyri: jа, Еda Kemlink, Cenek Jirsаk a Zilvar.

Zilvar si vstrcil dva prsty do huby a zap?skal hrozne silne, v okne se objevil Bejval a pravil, ze bude hnedle dole.

A pri?el a jа jsem se ho ptal: „Mа??“ a on odvetil: „Co bych nemel?“ a ukаzal pln? pytl?k karbidu a bylo ho hodne moc.

Pak jsme ?li, Bejval nic ner?kal a my jsme taky nic ner?kali a on nаs vedl do pol?. Kdyz jsme byli v pol?ch, tak Bejval pravil, jestli v?me, ze kdyz se karbid has? vodou, tak se z neho vyvinuje plyn, kter? byv zapаlen vydаvа jasnе svetlo?

Odvetili jsme, ze to v?me, a jа jsem pravil, ze jsem jednou videl karbidovou lampu, jak si s n? o pouti sv?til medаk na tureck? med.

Bejval pravil, dobre ze to v?me, a pak nаm vysvetlil, v cem spoc?vа ten vynаlez, z nehoz bude desnа legrace.

Na poli lezelo snehu velice moc a my jsme ten karbid zahrabali do snehu, a kdyz byl zahraban?, tak jsme roz?krtli zаpalku a chvilku drzeli u toho. Za chvilаnku to zacalo prudce sycet, pak to chytlo a horelo jasn?m plamenem. Kdo by nevedel, ze je v tom karbid, tak by si myslil, ze hor? sn?h, coz by mu bylo divnе.