Bylo nás pět / Нас было пятеро. Гедвика и Людвик. Книга для чтения на чешском языке

“ Kdyz se pan Svoboda pod?val na obаlku, tak velmi zcervenal a pravil: „Vyrid tat?nkovi, ze jsem cukrаr Jarom?r Svoboda a nejsem u nikoho velevаzen? manzel Svoboda.“ Tak jsem ?el domu a pravil jsem tat?nkovi, ze pan Svoboda je cukrаr Svoboda a zаdn? velevаzen? manzel Svoboda.

Tat?nek odvetil: „Rekni panu Svobodovi, ze u mne je velevаzen? manzel Svoboda, kdyby se rozkrаjel, jelikoz v?m, co delаm.“

Tak jsem ?el zpаtky a pravil jsem panu Svobodovi, ze u tat?nka bude vzdycky velevаzen? manzel Svoboda, kdyby se rozkrаjel.

Pan Svoboda se zacervenal je?te v?ce nez predt?m a na cele se mu objevila z?la v podobe praku, co s n?m str?l?me po vrabc?ch.

A pravil: „Pockej!“

Pak si sedl a psal, a kdyz to napsal, tak ol?zl obаlku, bouchl na ni pest? a pravil: „Tak tady mа? a rekni, ze se nechаm poroucet. Tohle si tat?nek nedа za rаmecek.“

Tat?nek si to psan? precetl, a kdyz ho precetl, pri?la holka od notаru, ze by chtela ctvrtku octa, tat?nek pravil: „Poslouz?m,“ a odlozil dopis.

V dopise bylo psаno: „Velevаzen? Pаn pan Vendel?n Bajza, velkoobchodn?k Zde. Velevаzen? pane velkoobchodn?ku! Jestli se mne to je?te jednou bude opakovat, ze mne ‚Velevаzen?m manzelum Svobodov?m‘ titulovati racte, ackoli jsem jiz v?cekrаt prohlаsil, ze si tak nepreji b?ti titulovаn, jelikoz zivnost bez? na jmеno mе, a nikoli manzelky, tak uz k Vаm v?ckrаt nebudu chod?vаdt nakupovаdt.

Kdyz jsem dopis precetl a nalezl v nem ty stra?nе hrubky, tak jsem vzal cervenou tuzku a ty pravopisnе chyby jsem podtrhl. Nacez jsem pripsal: „Vnej?? ?prava p?semnе prаce: Mеne ?hlednа – Pravopis: 5“ a zanesl jsem dopis zpаtky, aby to pan Svoboda opravil.

Pan Svoboda se na to pod?val, zarval velice a pravil neobycejne siln?m hlasem: „Tohle uz prestаvа v?ecko. Jа nejsem nikomu za tajtrl?ka, nebot nikdo si nebude ze mne delat frnousy a dane mаm v porаdku.“

Od tе doby od nаs nebere a tat?nek se tomu moc div? a prav?: „Jа nev?m, co ten Svoboda proti mne mа, ze chod? ke konkurenci!“

Jа prav?m: „Jа taky nev?m,“ ale v?m dobre, jenomze to nemuzu r?ct, jelikoz by byl mazec.

* * *

Nа? tat?nek pravil: „Uz nаm to nastаvа,“ a na?e maminka pravila: „Bat, bat, uz foukа ze strni?t,“ a d?vali se, jak se venku prohаn? vichrice. Hnedle bude podzim a uz je konec koupаn? a na zahrade buch! buch! padaj? jablka.