Bylo nás pět / Нас было пятеро. Гедвика и Людвик. Книга для чтения на чешском языке

Kdyz jsme se vyvаleli, tak jsem pravil: „Kdo se nejdr?v osmel??“

V?ichni kriceli: „Jа!“ Ale nejdr?ve se osmelil Еda Kemlink, ten vаm mа skok jako plavec zаvodn?k. Bejval a jа jsme plаcli do vody jako zаba, ale Cenek Jirsаk skocil pozpаtku, protoze je hrd?. Ale predt?m se pokrizoval.

Ten mal? chlapec Venda ?tepаnku taky vykrikl: „Jа!“ a skocil do vody, jak to videl u tech dospel?ch.

U Klobouku jest velkа toun a my jsme si nevzpomneli, ze Venda ?tepаnku treba neum? plavat. On taky neumel.

A zmizel pod vodou, pak se vynoril, neco vykrikl, zase zmizel a polykal andel?cky.

„Jez??marjа!“ kriceli jsme. „On se utop?!“

Protoze je tam v?r a voda se toc? porаd dokola a je tam plno korenu, do kter?ch se zapletou nohy. Tak jsme stаli a kriceli a byli jsme polekаni, protoze jsme nevedeli, co ted.

Jenom Zilvar z chudobince nekricel, on nikomu nic nerekl a skocil do toune. N?brz plaval pod vodou a ?mаtral kolem sebe, vynoril se, ka?lal vodu a pravil: „Uz ho mаm, uz ho drz?m za vlasy!“

V?ichni jsme kriceli: „Nepust ho!“

On odpovedel: „Nepust?m, nebot ho drz?m pevne.

Pomohli jsme mu vytаhnout Vendu na breh, a kdyz byl na brehu, tak Zilvar pravil: „Herdek filek!“ a vysmrkal se.

Venda lezel bez hnut? a nebylo videt, ze d?chа. Uz jsme si myslili, ze je po nem, tak jsme byli cel? pryc, a jа jsem pravil: „Tak vid?te, jа jsem nechtel, aby ?el s nаmi,“ a bylo mne do brеce.

Bejval Anton?n taky pravil, ze nechtel, aby ?el s nаmi, ale jа jsem pravil: „To nen? prauda, ty vrdlouze?, sаms pov?dal, nechte ho, at jde s nаmi.

Bejval sproste pravil, ze sаm vrdlouzu, ale Cenek Jirsаk pravil: „Ted se nehаdejte, to nemа zаdnou cenu, n?brz mus?me privеst utopence k zivotu.“

Еda Kemlink pravil, ze je to prauda, co r?kа Jirsаk, ale jak to mаme udelat?

Cenek Jirsаk pravil, ze na chodbe ?koly, co do n? chod?me, jest obraz, na kterеm je vymalovаno, jak se vzkr?s? umrl? utopenec, a ze se to mus? podle toho delat.

A delal to podle toho a pohyboval Vendov?ma rukama i nohama a mackal mu bricho, az z neho vy?la voda.

Venda si najednou vzdychl, pak se posadil, koukal a nevedel, kde je. A nejdr?v mu bylo ?patne, ale za chvilku mu bylo dobre, my jsme skаkali a kriceli: „Slаva!“, jelikoz jsme meli radost.

A Cenek Jirsаk se pokrizoval a pravil: „V?ak mel namаle.“

Venda se na nаs usm?val a vypravoval, co se mu stalo. Pravil, jak ho voda prijala a ze to bylo moc krаsnе a ze byl lehk? jako balоn a v u??ch mu zertovne ?umely bublinky.